Námět stavby koncertní síně se jménem jedinečného hudebního skladatele Leoše Janáčka vyvolal myšlenku domu, který není jen vidět, ale i slyšet a je vnímán všemi smysly jako příroda sama.
Velký koncertní sál jako kompaktní tmavý hranol padá do vody, noří se do ní, tvoří vlny, voda se vzdouvá a po procitnutí z virtuálního světa se ocitáte v realitě před stavbou, kde ve skleněných vlnách dominuje černá hmota sálu nadnášená velkou bublinou plující na vodní kaskádě a v nímáte zvuk padající vody.
Urbanistické řešení komplexu Janáčkova kulturního centra vychází z nutné přirozené dominanty novostavby v sousedství hotelu International se zachováním funkce ulice Veselá. Ulice Besední bude pro automobilovou dopravu zaslepena a využívána pro zásobování a parkování v garážích. Nakloněný hranol hlavního sálu vytváří prostor pro vchody řešené s dvoustupňovou vodní kaskádou, s proudící a padající vodou uzavřenou ve skle, na níž pluje velká skleněná bublina opticky podpírající mohutný hranol sálu. Kolem ní se vine rampa na úroveň terasy, odkud je hlavní vstup do sálu. Venkovní schodiště pěšího tahu na Špilberk vychází od nově koncipované letní terasy hotelu International, otevřené do parteru při ulici Veselá a vchodu do podzemních garážích umístěného ve skleněné kouli. Z přízemí vedou dvě velká vnitřní schodiště do předsálí velkého sálu, kde je v části dvojitá skleněná podlaha s proudící vodou, tvořící strop nad vstupem v přízemí. Hlavní sál s příslušenstvím tvoří hranol o vnějších rozměrech 60x36x22 m je posazen na koso v úhlu dle křivky viditelnosti.
Kolem této exaktní hmoty se vlní křivky foyeru. K odbouranému bloku činžovních domů je přistavěno křídlo samostatně patrované a s horními patry ustupujícími. Komplex Janáčkova kulturního centra vyrovnává konstrukční výškou přízemí na úrovni +0,0 = 218,7 rozdíl mezi terénem při ulici Veselá a terasou vzniklou zastřešením části ulice Besední. Přízemí velkého sálu je osazeno na úrovni terasy +5,7 m.
